Rozhodnutí komise - 5. termín

Společnost Scio se v souladu s jednacím řádem Nezávislé odborné komise (bod 6) rozhodla neakceptovat doporučení komise k vyřazení úlohy 37 v testu ZSV varianty A a úlohy 35 v testu ZSV variantu B, a námitky účastníků zamítá jako neopodstatněné. Úloha zůstává beze změn, jedinou správnou odpovědí je autorské řešení, možnost (A) ve variantě A a (C) ve variantě B.

Odůvodnění pro variantu A (analogické platí pro variantu B, s jiným označením distraktorů):

Komise doporučila úlohu vyřadit se dvěma námitkami. Žádnou z nich nepovažujeme za opodstatněnou, neboť obě vycházejí z interpretace, která se odchyluje od skutečného znění otázky.

K námitce, že možnost (D) není trestným činem. Komise uvádí, že otázka je špatně položena, jelikož nutná obrana není trestným činem, a nabídka tedy obsahuje pouze tři trestné činy. Zadání se však neptá „který z následujících trestných činů", nýbrž „která z následujících možností obsahuje trestný čin, za nějž by (…) byla Růžena souzena". Možnost (D) trestný čin neobsahuje — a právě proto je nesprávná. Představuje plnohodnotný distraktor, který je vylučovací metodou identifikovatelný jako nesprávný, a to dokonce jednoznačněji než zbývající distraktory (B) a (C). Formulace otázky je v tomto ohledu přesná a bezrozporná.

K námitce, že kvalifikace trestného činu může být v rámci řízení proměnlivá: Komise namítá, že Růžena nemusí být souzena pro trestný čin, pro který není obviněna, a že právní kvalifikace se může v průběhu řízení měnit. Tato námitka přenáší otázku z roviny hmotněprávní do roviny procesní, což je posun, který znění úlohy nepřipouští. Otázka se ptá, jaký trestný čin popsané jednání naplňuje — nikoli jak bude probíhat trestní řízení. V kontextu testu s právě jednou správnou odpovědí je zřejmé, že termínem „souzena" se míní, jakou skutkovou podstatu dané jednání podle platného trestního zákoníku naplňuje.

K námitkám účastníků
Účastníci shodně zpochybňují přítomnost úmyslu a navrhují jako správnou odpověď usmrcení z nedbalosti (C). Tato kvalifikace však neodpovídá okolnostem popsaným v zadání. Cílený úder do hlavy vedený „vší silou" masivní litinovou pánví naplňuje znaky minimálně nepřímého úmyslu ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku — pachatelka věděla, že takto vedený útok může způsobit smrt, a byla s tím srozuměna. O pouhou nedbalost se jednat nemůže.

Jednání Růženy současně vykazuje znaky silného rozrušení ze strachu, úleku a zmatku vyvolaného okolnostmi případu (noční šramot, postava s tváří upíra). Popsané jednání proto odpovídá skutkové podstatě zabití podle § 141 odst. 1 trestního zákoníku, který postihuje úmyslné usmrcení spáchané v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli. Možnost A (C) je jedinou správnou odpovědí.

Společnost Scio se v souladu s jednacím řádem Nezávislé odborné komise (bod 6) rozhodla neakceptovat doporučení komise k vyřazení úlohy 56 v testu ZSV varianty A, a naopak vyhovět požadavku autora námitky.

Odůvodnění
Komise doporučila úlohu vyřadit s odůvodněním, že „správnou odpovědí by byla klasická politická ekonomie“ a že „neoklasickou teorii nelze považovat za zcela správnou“. Toto doporučení však nepovažujeme za přiléhavé, neboť nereflektuje skutečné znění otázky.

Zadání úlohy se výslovně ptá: „Pro kterou z následujících ekonomických teorií je klíčovým definujícím znakem samořídicí a stabilizační princip tržní ekonomiky, tedy neviditelná ruka trhu?" Formulace „z následujících" explicitně omezuje množinu přípustných odpovědí na čtyři nabízené možnosti. Otázka se neptá, která teorie tento princip historicky poprvé artikulovala, nýbrž pro kterou z uvedených teorií je tento princip klíčový. Klasická politická ekonomie v nabídce záměrně nefiguruje a její absence nepředstavuje nedostatek úlohy.

Po opětovném posouzení úlohy však společnost Scio konstatuje, že jako správné lze přijmout dvě z nabízených možností — jak původní autorské řešení (D) neoklasickou teorii, tak požadavek námitky (B) monetarismus — a rozhodla se obě uznat jako správná řešení.

Neoklasická teorie (D) vysvětluje fungování ekonomiky skrze racionální rozhodování jednotlivců, kteří maximalizují svůj užitek či zisk na základě mezních veličin (marginalismu). Matematicky modeluje, jak se na trzích střetává subjektivní potřeba spotřebitelů s omezenými zdroji výrobců a jak se prostřednictvím cen samovolně ustavuje rovnováha.

Monetarismus (B) je sice specificky vymezen důrazem na úlohu peněžní zásoby, samotný tento důraz však logicky předpokládá i přesvědčení, že tržní ekonomika je ve své podstatě stabilní a samořídicí — právě proto má být úloha státu omezena na správu monetární politiky. Princip tržní samoregulace tak nelze monetarismu zcela upřít (ostatně z neoklasicismu vychází) a nebylo by správné penalizovat účastníky, kteří si tuto vazbu uvědomují.

Zbývající možnosti jsou jednoznačně vyloučitelné. Keynesiánství (A) je svou povahou přímou antitezí principu tržní samoregulace. Fyziokratismus (C) se definuje primárně důrazem na přirozený řád, jejich Laissez-faire ale nebylo obhajobou spontaneity trhu, nýbrž požadavek, aby stát nezasahoval do zemědělství, protože Bůh/Příroda to nastavili nejlépe.

Úloha je proto věcně správná a řešitelná, avšak připouští dvě správné odpovědi. Požadavek komise na vyřazení úlohy zamítáme. Námitce účastníka P. P. vyhovujeme — jako správná bude uznána jak původní autorská odpověď (D), tak možnost (B).