Přibližně před sedmi lety jsem zaslal bez úprav, jak jinak než kvůli nedostatku času, svůj velmi korporátní životopis v angličtině, coby součást přihlášky do psychoterapeutického výcviku. Během přijímacího pohovoru se mě vedoucí výcviku zeptal, jak jsem se tam s takovým CV dostal a kam dál směřuji. „Nesměřují dál, vracím se tam, kam patřím“ zazněla s úsměvem moje odpověď, která i mne samotného překvapila… Shodou okolností se tento rozhovor odehrál několik ulic od místa, kde jsem o pár let později spoluzakládal naši ScioŠkolu v Dejvicích. A byl to začátek cesty za hledáním smysluplného naplnění pracovního času. Cesty za pocitem uspokojení z každodenní práce, které mi začínalo chybět více a více.
Smysluplností, naplněním, radostí z práce a podobnými hesly nás láká plno firem. Během mé profesní cesty přes různé typy korporací jsem se snad pokaždé setkal s nadšenými workshopy o work-life balance a pestrobarevné slidy prezentací mne přesvědčovaly, jak skvěle se můžu cítit, když pomůžu prodat spousty oslazené vody…. Všichni jsme podobné prezentace sledovali se skeptickým úsměvem. Realita našeho každodenního zaměstnání byla opačná. A jaký je tedy, pro mne nyní, největší rozdíl? Ve Scio a ScioŠkolách se tak smysluplně opravdu žije!
Ve ScioŠkolách budujeme bezpečné prostředí, naplněné důvěrou a podněcující k autonomii nejen pro děti. Proto, aby mohly naše školy opravdu fungovat, musíme stejné prostředí budovat i pro všechny, kdo ve školách pracují. Možnost podílet se na vytváření koncepce a směřování školy, spoluvytvářet naše pracovní prostředí a pravidla, není prázdnou frází. Vnitřní motivace je ten nejlepší pohon, a tak usilujeme o prostřední, které je pro takovou samostatnost podnětné a podporující. Například víme, že chyba je nedílnou a užitečnou součástí našeho učení a rozvoje. A podle toho i k našim vlastním chybám přistupujeme. A podobně si lidské prostředí vytváříme i v dalších oblastech. Když už nám pracovní čas zabírá tak velkou část našeho dne, je důležité se i během tohoto času cítit přijímaný, respektovaný a oceňovaný. Život školy je často hektický a únavný, ale i tak se můžu cítit naplněný a díky pocitu smyslu i stále nadšený rozvíjet naše školy dále.
A jak to je s tím Italem? Letní dovolená pro mne dříve byla jednou z mála možností nadechnout se a vystoupit z hektického programu korporátních dnů. Chvíle rozhlédnout se a uvědomit si, že život může být i jinde. A právě po návratech z každoročních cest do Itálie, jsem si přechod do běžného života okořenil sledováním „seriálu“ s Italem v kuchyni. Doprovázen neodbytným pocitem: I já bych se chtěl živit tím, co mě baví a naplňuje. I já bych chtěl mít pocit, že nechodím do práce, ale spíš na místo, kde můžu dělat to, co mi dělá radost. Takto mne Ital doprovázel několik let, až jsem jedno léto zjistil, že už ho nepotřebuji. Už jsem dorazil na svoje místo
Jan Táborský, člen Rady ScioŠkol
Jestli chcete lidem dopřát volnost v práci, podporovat jejich spolupráci, zefektivnit rutinní procesy, stejně jako naplno využívat potenciálu home office, neobejdete se bez chytrých softwarových pomocníků.
„Vy nemáte stravenky? A proč, vždyť to má přeci každý,“ podivují se občas někteří lidé. „Vy máte volné pátky? A proč, vždyť to nikdo nemá,“ podivují se stejní lidé. Jednoduše proto, že jako nejcennější “komoditu” dneška vnímáme čas, v případě práce tedy mj. podporu work life balance.
