Dvakrát do téže řeky vstoupíš

Když jste před bezmála 20 lety nastoupil do Seznamu, rozhodně to nebyl takový kolos jako dnes. Co vás do firmy přivedlo?

V onlinu jsem začínal v roce 1997, kdy jsme s Vlastimilem Pečínkou v Brně společně programovali Email.cz. Tehdy jsem dělal grafiku a kodéra, zatímco Vlastík vše programoval. Poté jsem pracoval ve Finance.cz, a když přišla nabídka do Seznamu, tak se mi zpočátku moc nechtělo. Psal se rok 2001, bylo mi 24, studoval jsem vysokou školu v Brně a taky co v Praze? Nakonec jsem si to v hlavě všechno srovnal a 1. srpna 2002 nastoupil. Jen pro představu – v té době měl Seznam asi 30 zaměstnanců. V průběhu následujících sedmi let jsem stoupal od řadového obchodníka přes account directora až po obchodního ředitele.

Z té pozice jste ale tehdy odešel. Proč?

Okolo roku 2008 se řešila otázka prodeje Seznamu zahraničnímu investorovi. Součástí celého procesu byly i manažerské prezentace různým zájemcům, mezi nimiž byla třeba skupina Naspers vlastnící tehdy Allegro Group (dnes vlastník např. Heureka.cz, pozn. aut.), jedna z největších private ekvity společností na světě Warburg Pincus, byli tu i zástupci Googlu a řada dalších. Prodej tehdy sice nedopadl, ale já jsem i díky své prezentaci následně dostal novou pracovní nabídku. Bylo mi 32, Seznam byl jednička a já si říkal, jestli tohle není ten správný okamžik přijmout novou výzvu. Třeba už jen z toho důvodu, že bych jinak za pár let mohl najít sám sebe na té samé pozici a zjistit, že jsem se vůbec neposunul dál. Navíc, když jsem tehdy ze své pozice investorům prezentoval poměrně dost dat, uvědomil jsem si, jak moc mi chybí dobrá angličtina, a najednou se nabízela mezinárodní výzva. Přes zmíněné Warburg Pincus jsem tedy přijal nabídku nastoupit do Centrum Holdings. A samozřejmě – co si budeme zastírat – když vám tady v Praze někdo nabídne londýnský plat, tak je to nabídka, která se neodmítá. Je to něco jako u fotbalistů, když dostanou lákavou nabídku k přestupu.

„Ve firmě pracovalo mnoho chytrých lidí, kteří ale věděli, že musí počítat každou korunu, každý pixel, každý click, aby všechno fungovalo. A přesto coby dvojka víte, že je nad vámi stále někdo lepší. Uvažování lidí je tak úplně jiné.“

Narazil jste tam na jinou firemní kulturu?

Byla to pro mě velká zkušenost. Seznam je jednička, vládne v ní „winning spirit“, dobrá nálada, spousta věcí se daří, dělaly se v ní tehdy mnohé věci až lehkovážně, a přitom dopadaly dobře. V Centru, coby dvojce na trhu, bylo všechno vydřené. Ve firmě pracovalo mnoho chytrých lidí, kteří ale věděli, že musí počítat každou korunu, každý pixel, každý click, aby všechno fungovalo. A přesto coby dvojka víte, že je nad vámi stále někdo lepší. Uvažování lidí je tak úplně jiné. Navíc jsem nastoupil do firmy krátce po spojení Centrum.cz s Atlasem a na náladě bylo znát nepřátelství obou skupin zaměstnanců. Hodně mi to dalo, ale hodně mě to taky vyčerpalo, takže jsem byl rád, když jsme se po roce a půl domluvili na ukončení spolupráce.

Spousta lidí mi po odchodu říkala, že jsem omládl o deset let. Člověk si v daný moment neuvědomuje, jak za rok a půl dokáže sám sebe pomalu uvařit podobně jako tu žábu. (Foto: archiv Tomáš Búřil)

Takže krátká, ale intenzivní zkušenost…

Spousta lidí mi po odchodu říkala, že jsem omládl o deset let (směje se). Člověk si v daný moment neuvědomuje, jak za rok a půl dokáže sám sebe pomalu uvařit podobně jako tu žábu. I když si neuvědomujete stres, který vaše práce každý den přináší, tak nervy opravdu byly. Shodou okolností mám od té doby alergie, což mi přijde přinejmenším zajímavá souhra náhod.

Jenže jste odešel zakládat firmu, což taky nezní jako odpočinková práce.

Tehdy mě oslovil Honza Galgonek s tím, že začíná se startupem, malou mediální agenturou Adexpres, a jestli bych se nechtěl připojit. Začínali jsme v pěti a podařilo se nám vybudovat agenturu o 200 lidech a v roce 2016 ji Honza prodal mezinárodní síti Dentsu. Práce v Adexpres, a tedy budovat něco od začátku, mě ohromně bavila. Mimochodem, bylo zajímavé sledovat, jak si mě spousta lidí po odchodu ze Seznamu vyřadila ze svých adresářů a postupně s růstem významu agentury se zase stejné kontakty začaly vracet. Bylo to přesně v duchu rady jednoho kolegy: Až půjdeš dolů, tak se dívej, kdo tam je, a až půjdeš nahoru, tak sleduj, kdo se přidá.

A pak následovalo popření známého rčení, nevstoupíš dvakrát do téže řeky, a vy jste se vrátil do Seznamu. Proč?

Zavolal mi Tomáš Kapalín (člen představenstva Seznamu, pozn. aut.), že pokud bych uvažoval o nějaké změně, jestli bych se nechtěl vrátit do Seznamu. Skoro hned jsem věděl, že bych moc rád, ale ještě jsem chtěl dotáhnout některé věci v Adexpresu a teprve po čase, a i po dohodě s Honzou Galgonkem, jsem na to kývnul. Až když jsem se vrátil, tak jsem naplno cítil náboj, který tahle společnost v sobě má. Když jste totiž u začátků firmy, tvoříte ji s pár lidmi a účastníte se jejího růstu, tak se vám to dostane do vaší DNA, a když se vrátíte, tak všechno hnedka naskočí zpátky. Je to podobné, jako když se potkáte se spolužáky na třídním srazu – sice jste se 20 let neviděli, ale navazujete tam, kde jste skončili.

„Když se vrátíte do firmy, tak všechno hnedka naskočí zpátky. Je to podobné, jako když se potkáte se spolužáky na třídním srazu – sice jste se 20 let neviděli, ale navazujete tam, kde jste skončili.“

Jak vypadal den D, tedy den návratu?

Do Seznamu jsem se na pozici obchodního ředitele vrátil po 10 letech 1. března 2020, fyzicky ale až 9. března. Nechal jsem si nastoupit celý tým, představil mu svou vizi, že se se všemi rád seznámím, a po tomto úvodním setkání došlo hned 12. března k lockdownu, takže jsem všechny své lidi poslal pracovat domů. Sám jsem ale dál chodil do práce. Mělo to pro mě přitom spousty pozitivních konotací. Normálně, když někam nastoupíte, tak se každý s vámi chce setkat a představit vám svou agendu. Tím, že to nebylo možné anebo to probíhalo rychle a efektivně online, tak jsem ušetřil spousty času. Zároveň změny, které jsem chtěl udělat, nastalá situace velmi urychlila, protože nebylo možné nečinně sledovat, jak ze dne na den padají příjmy z pozastavených kampaní o stovky milionů korun. Celý tým o nějakých 155 lidech jsem tak během dvou měsíců přenastavil. Za normálních okolností bych si u toho musel vyslechnout řeči typu, to se tady dělá x let stejně, to nejde, to už jsme zkoušeli a nefunguje to a podobné.

Takže co jste zde s odstupem více než deseti let viděl a našel?

Na řadě hlavně těch důležitějších pozic jsem potkal známé kolegy, jen třeba předtím dělali něco jiného. Ten hlavní rozdíl, který jsem zaznamenal, byl, že se firma stala mnohem víc profesionálnější. Nechci říct, že by se firma stala korporátnější, ale věci dostaly svůj řád a už když člověk nastoupí první den do firmy, tak je mu jasné, že o něj bude postaráno, že ho nikdo nenechá jen tak sedět u počítače s tím, že jeho šéf má třeba zrovna tři dny dovolenou. A také se za těch deset let obrovsky vyvinuly technologie a v Seznamu si na ně lze opravdu sáhnout.

Jak se z vašeho pohledu za tu dobu proměnili lidé, se kterými jste pracoval tehdy a dnes?

Zásadní proměna u těch, které jsem znal, nastala v tom, že většina z nás se v mezidobí stala rodiči. To mimo jiné znamená, že na řadu věcí nahlížíme z jiného pohledu. Obecně se dá také říct, že od určité velikosti ve firmách narazíte vedle srdcařů i na ty, kteří se obrazně řečeno jen vezou, chodí si pro výplatu a nezajímá je nějaké firemní vize, mise a podobné hodnoty. Nehodnotím, jestli je to dobře, nebo špatně, prostě je to fakt, se kterým nic nenaděláte. Jediné, co s tím můžete dělat, je uvědomit si to a myslet na to při práci nebo při interní komunikaci.

„Obecně se dá také říct, že od určité velikosti ve firmách narazíte vedle srdcařů i na ty, kteří se obrazně řečeno jen vezou, chodí si pro výplatu a nezajímá je nějaké firemní vize, mise a podobné hodnoty.“

Je opravu problém najít dnes dobrého zaměstnance, jak se s oblibou říká?

Je to bída, to si řekněme na rovinu. Zhruba od roku 2010 tady nemáme krizi, jsme v konjuktuře, kdy i poslední dva roky je ekonomika obrovsky podporovaná tiskem peněz. Během té doby se nepropouštělo, nezaměstnanost je minimální a lidé, kterým je do 35 let a před 10 lety studovali na vysoké škole, nemají zkušenost se skutečnou krizí. Vede to k tomu, že chtějí stále více peněz, přitom jejich představy často neodpovídají tomu, kam reálně postoupili. Už jsem u náboru dlouho nebyl, ale opravdu si pamatuji situace, kdy uchazeč po škole říkal, chci 60 tisíc, odměny, auto a mimochodem pracuju jen do čtyř, protože mám doma psa. Zvláště v naší branži je tedy hodně znát, že mnoha lidem chybí zkušenost, kdy se plány neplní, firma musí propouštět a nabídka práce je omezená.

Musí být každý člověk v Seznamu, tedy třeba i obchodní ředitel, technologický nadšenec, geek?

Určitě nemusí, i když je pravda, že to sem táhne hlavně lidi, kteří mají k technologiím blízko. Třeba programátorů je u nás jen asi třetina. Navíc Seznam je dnes nejen technologická firma, ale také obří mediální dům, takže potřebujeme talenty z různých oblastí.

Není právě ta obrovská diverzifikace služeb, které dnes Seznam nabízí, tou zásadní změnou, na kterou jste musel po svém návratu narazit?

To je určitě pravda a taky je to jeden z příkladů vyspění celé společnosti. Seznam byl původně čistě onlinová firma, zatímco dneska vlastníme televizi, rádia, máme podíl ve vydavatelství Borgis (mj. vydavatel deníku Právo a provozovatel Novinky.cz, pozn. aut.). Pro podnikání přitom platí, že je mnohem jednodušší přesměrovat se z onlinu do offlinu než naopak. V onlinu se totiž neustále objevuje něco nového, na co musíte umět reagovat, zatímco třeba v tisku, rádiích nebo televizi takové rychlé změny nejsou. Zásadní změny přitom přicházejí zhruba každé dva roky. Takže my jsme neustále připraveni se adaptovat na změny a nové věci. To je hlavní nastavení v Seznamu.

„Díky významem sice malému nákupu rádií jsme se naučili produkovat kvalitní podcasty a stali jsme se v této oblasti jedničkou na trhu.“

Když se pouštíte do nových věcí, jedná se vždy o nějaký logický doplněk ke stávajícím aktivitám, nebo zkoušíte i kroky zcela stranou?

Kroky, které by byly zcela stranou, neděláme. Věnujeme se třem klíčovým oblastem. Seznam je jednak technologická firma, jednak se věnujeme dataminingu a jednak jsme mediální firma. Jsme nyní největší mediální dům v České republice, z pohledu tržeb větší než TV Nova. Některé akvizice nám pomáhají učit se novým věcem a ty pak uplatňovat jinde. Třeba díky významem sice malému nákupu rádií jsme se naučili produkovat kvalitní podcasty a stali jsme se v této oblasti jedničkou na trhu.

Už když se nám narodily děti, tak jsem si v hlavě nastavil, že chci být s nimi. (Foto: archiv Tomáš Búřil)

Nárůst rozmanitosti aktivit firmy zpravidla také znamená drobení pracovních aktivit jednotlivých zaměstnanců – třeba pro novináře dnes už nestačí jen napsat článek do novin, musí ještě přidat něco na web a připravit post na sociální sítě. Jak se vyrovnáváte s tlakem na čas?

Všechno si píšu do kalendáře, dokonce jich mám několik – pracovní, rodinný a kalendář s přehledem všech aktivit dětí. Mám v nich třeba vyblokované části dnů, kdy se věnuji čistě jen své práci, časové bloky vyhrazené pro přemýšlení apod. A pak si dopřávám komfort, že když v pět šest hodin přijdu domů, zcela odkládám práci. Není to tak, že bych o práci nepřemýšlel, jen nedělám to, abych další dvě tři hodinky seděl doma u počítače. Už když se nám narodily děti, tak jsem si v hlavě nastavil, že chci být s nimi. Je jim teď devět a deset a chci jim třeba každé ráno udělat snídani a svačinu do školy a stejně tak s nimi chci být i večer. Na druhou stranu pracuji i o víkendu. Vstávám brzy, kdy ještě všichni spí, a třeba si připravuji práci na další týden.

Předpokládám, že jako internetová firma hodně sázíte třeba na práci na dálku, na home office.

Právě že ani ne. V Seznamu home office obecně moc nefandíme, chodíme do práce a vnímáme to tak, že se potřebujeme potkávat s lidmi. I v době všeobecně rozšířeného home office jsme zavedli každodenní ranní stand-up porady s našimi obchodníky. Možná se to nezdá, ale je třeba udržovat určitou rutinu. Je rozdíl, jestli vstanete v sedm, dáte si sprchu, převlečete se a začnete pracovat, nebo jestli nějak vstanete, zůstanete v pyžamu a tak nějak den flákáte.

Co pro vás znamená smysl v práci?

Můj smysl v práci vidím v uplatňování svých talentů. Něco umím, mám na to talent, a když to budu dělat a dál rozvíjet, tak zároveň dělám něco, co mě baví a něco, co přináší největší přidanou hodnotu.

Na co tedy máte talent?

Nechali jsme se celý tým otestovat; na co máme talenty a kde jsou naše silné stránky. Mohu tedy říct, že mám potvrzený strategický talent, dokážu řídit a motivovat lidi a zároveň mě baví obchodování. Mimochodem, je skvělé, když víte, na co má který z kolegů talent, protože vám to pak pomůže poskládat tým nebo oslovit člověka na řešení nějaké problému.

A u čeho relaxujete?

Celé dětství jsem hodně sportoval, hrál jsem volejbal a basket, ale i tenis a hokej. Teď chodím dvakrát týdně cvičit, do toho hraju trochu fotbal, chodím na golf. Pak také dobře relaxuju na zahradě anebo na rodinných výletech.

Poslední otázka: je zhruba půl šesté, až tady skončíme, jdete domů nebo se vracíte ke „strojům“?

Dnes odcházím na romantickou večeři se svou manželkou, v 18:45 mám být u Karlova mostu.