TEXT K ÚLOHÁM 8 AŽ 12Z
křoví na
protější straně silnice vystoupil maskovaný
mužský, jen tak v kazajce s černým šátkem přes obličej, namířil flintu rovnou na
přední sklo auta a drsným hlasem zvolal:
„Stůj! Prachy sem a
bez prodlení, nebo ti život ukrátím!“
I když pan Chramosta rozjíveného pobertu osobně neznal, hned ho napadlo, že to nemůže být nikdo jiný než pověstný Divoký Mrštiňák. Zlodějů a šizuňků bylo v okolí požehnaně, což o to, ale loupežník na starý způsob působil v okrese už jen ten jeden.
Pan Chramosta byl sice čaroděj, ale slušný člověk, a takové násilnické způsoby se mu pranic nezamlouvaly. Přeskočil příkop, postavil se vedle auta a domlouval lupiči:
„
Nechte toho, člověče! To se nesluší!“
Zločinec s flintou však zřejmě nebyl dobře vychovaný, protože výhrůžně zamával nebezpečnou zbraní a nevlídně zavrčel:
„Nepřekážej, strejdo!
Vrať se do hrobu!“
To se pana Chramosty nemálo dotklo. On přece, zamrzelo ho, ještě není tak docela odepsaný. Ještě ne.
A jakýpak strejda!(Grym, Pavel: Čáry máry fuč. Albatros, Praha 2000, str. 71)
TEXT K ÚLOHÁM 13 AŽ 17Osel a mezek
Oslař měl osla a mezka. Jednou jim oslař naložil na hřbety těžký náklad. Podělil oba stejně. Mezek
trpělivě šlapal a osel jen hekal a naříkal.
„Co je tohle za spravedlnost!“ vyčítal
mezkovi. „Ty dostáváš do žlabu dvakrát tolik sena a trávy, a přitom já mám na hřbetě naloženo stejně jako ty.“
Pěšina vedla do kopce a oslovi ubývalo
sil. Oslař tedy přeložil část jeho nákladu na
mezka. Osel si trochu poskočil, ale z kopce neubylo. Nakonec byl tak vyčerpaný, že mu oslař musel odebrat i ten
zbytek, co na hřbetě nesl.
A tehdy se mezek,
který teď nesl celý náklad, ohlédl na osla a povídá: „Tak co, pořád ti připadá jako nespravedlnost, že dostávám víc sena a trávy než ty?“
A osel žádnou
odpověď, ani chytrou, ani
oslovskou, na tahle slova nenašel.