Postup při vývoji testu
Standardní postup přípravy libovolného testu je dlouhodobá záležitost, pokud má jít o test, jehož výsledky budou použity k významným účelům, jako je přijímání uchazečů nebo certifikace dosažené úrovně. Podle obecně uznávaných zkušeností vyžaduje příprava kvalitního testu přinejmenším 9 měsíců práce, tato doba však může
v některých případech (např. při přípravě zkoušek maturitního typu) trvat i více než dva roky.
Prvním krokem je formulace projektu testu. V něm musí být především stanoveno, jakému účelu bude test sloužit, zda půjde o test absolutního či relativního výkonu, resp. test výsledků výuky či test předpokladů, komu bude určen, jaký typ úloh bude obsahovat, jakým způsobem budou testovaní na úlohy odpovídat, jaké budou výstupy testu a jak s nimi bude nakládáno, jaký bude harmonogram přípravy testu, rozpočet na jeho realizaci, způsob distribuce a zpracování, kdo test připraví a kdo a jak bude garantovat jeho kvalitu.
Následně je třeba sestavit tým autorů, kteří budou test připravovat po obsahové stránce. Je ověřeno, že jediný autor je jen velmi výjimečně schopen připravit vyvážený test tak, aby například nepřiměřeně nezohledňoval zaměření nebo oblíbená témata autora. Více autorů je také přirozenou zárukou formální správnosti úloh a pojistkou proti problémům jako onemocnění nebo zahraniční stáže autorů.
Samotná příprava testu začíná vždy sestavením specifikační tabulky testu. Ta určuje, která témata bude test zahrnovat, jakým dílem budou jednotlivá témata v celém testu zastoupena, kolik úloh bude testovat znalosti, kolik porozumění učivu a kolik schopnost aplikace vědomostí na komplexní problémy, jaké bude složení testu z hlediska obtížnosti jednotlivých úloh. Zcela nezbytné je, aby návrh specifikační tabulky prošel oponenturou několika odborníků nebo zkušených pedagogů
z reprezentativního vzorku škol, které se nakonec testování budou účastnit.
Při tvorbě úloh musí autoři respektovat řadu pravidel, které zabezpečují, aby úlohy neobsahovaly tzv. nechtěné zdroje obtížnosti. Jedná se o formulace, které mohou být pro některou část testovaných nesrozumitelné nebo stresující. Takové úlohy nespravedlivě diskriminují některé skupiny testovaných (existuje řada studií o tom, jak se liší úspěšnost úloh mezi chlapci a dívkami, mezi studenty z velkých a malých měst nebo různých typů škol atd.). Vhodnou volbou typů úloh a formulací lze velmi omezit možnost, že výsledky testu budou ovlivněny náhodou, např. hádáním. Úloh je nezbytné připravit přinejmenším dvojnásobný počet
oproti počtu v hotovém testu.
Etapou přípravy testu, která vyžaduje zvlášť velké úsilí, je pilotování úloh. Při něm jsou úlohy prověřeny vzorkem testovaných, který musí dostatečně reprezentovat cílovou skupinu, pro kterou je test určen. Tento vzorek by mělo tvořit alespoň 100 reprezentantů cílové skupiny testovaných. Statistickým vyhodnocením, které pro každou úlohu stanoví její kvality a nedostatky, lze eliminovat úlohy, které jsou pro použití v ostrém testování nevhodné, a dají návod k úpravě úloh, které naopak použity budou. Podle našich zkušeností je pravděpodobnost, že úlohu je možné použít v hotovém testu v podobě, v jaké byla na počátku vytvořena, velmi malá. Dokonce i zkušení autoři musí mnoho úloh vyřadit a naprostou většinu opravit.
Po rozboru pilotování se z upravených úloh připraví tzv. redundantní verze testu, která stále ještě obsahuje přibližně dvacetiprocentní nadbytek úloh oproti ostré verzi testu, je ale svou skladbou a vzhledem s ostrou verzí shodná. Tato redundantní verze projde oponenturou – oponenti se vyjadřují k několika desítkám aspektů verze včetně definitivní specifikační tabulky.
V závislosti na tom, o jak významný test jde, může následovat pretestace, při níž redundantní verzi řeší několik testovaných, vybraných tak, aby reprezentovali zvláště "šťouraveho" účastníka ostrého testování. Na základě výsledků i připomínek testovaných a oponentů dojde k definitivnímu výběru úloh do ostré verze testu a dotvoření grafické podoby testu. U významných projektů testu namísto pretestace následuje druhé pilotování s redundantní verzí, případná druhá úprava úloh, třetí oponentury a teprve pak pretestace.
Nakonec je třeba upřesnit a dopracovat pravidla distribuce a vyhodnocení testu. Jde o zajištění utajení ostré verze během tisku, rozvozu testů na místa konání zkoušek, zamezení možnosti zasahovat do vyhodnocení testu atd. Sebelépe připravený test ztratí během okamžiku svou hodnotu, pokud není jeho provedení a vyhodnocení dostatečně věrohodné pro odbornou i laickou veřejnost.
Jak je z předchozích odstavců patrné, je téměř nemožné, aby si kvalitní testy připravovaly školy samy vedle své hlavní činnosti, kterou je vzdělávání žáků a studentů. Ve světě je také naprosto běžné (jiná situace je jen velmi vzácnou výjimkou), že na celostátní úrovni působí profesionální instituce, která školám servis v podobě přípravy testů a jejich vyhodnocení poskytuje, ať už jde o zkoušky přijímací, závěrečné nebo garantující dosažení určité úrovně (viz testování ve světě).
