Úctyhodná tradice a pověst (Právo, 6.2.2006)

Úctyhodná tradice a pověst

Změnu pravidel pro přijímačky na Gymnáziu Jihlava vůbec nepocítili



Jihlavské „státní“ gymnázium je obrovským vzdělávacím ústavem (843 studentů) s úctyhodnou tradicí a výbornou pověstí. Na vysoké školy se loni dostalo 96 % zdejších absolventů.

Obavy z poklesu populační křivky tu nemají a jakoby jí navzdory se rozhodli dosavadní klasické všeobecné studium letos rozšířit o speciálku pro sportovce. Zájemců o studium na této škole je totiž stále o dost víc, než jich škola může přijmout.

Změna pravidel pro přijímací zkoušky se prý na počtech uchazečů neodrazila. „Do prvních ročníků vyššího gymnázia se vloni přihlásilo 138 dětí, 90 jich uspělo, z pátých tříd jsme přijali do primy nižšího gymnázia 60 žáků ze 117 uchazečů o studium,“ přiblížil neměnný převis poptávky ředitel gymnázia Miroslav Paulus.
Jak doplnil, druhé kolo přijímacích pohovorů tu loni ani nevypisovali. „Vždycky rodičům radím, ať se děti přihlásí, kam chtějí. Čekat, že škola vypíše druhé kolo, je špatný způsob uvažování,“ upozornil.

Skvělé vysvědčení může být pojistkou pojistkou

Analýzu toho, na čem potenciální studenti u přijímacích zkoušek nejčastěji „pohoří“, si tu nevedou. Rozhoduje totiž celkový součet bodů - odrazí se v něm hodnocení jak dosavadního prospěchu, tak výsledky jednotlivých zkušebních testů.

Žák je v testech „proklepán“ z matematiky, českého jazyka a obecných studijních předpokladů. Výsledné hodnocení je tak výmluvné, že škola nepovažuje za nutné požadovat po uchazečích o studium hranici prospěchového průměru. Že je co nejlepší vysvědčení určitou pojistkou a výhodou pro ty, u nichž při zkouškách zapracují nervy, je nabíledni. „Na zkoušky je nejlepší se připravit z hlediska psychiky. Tedy seznámit se zejména s tím, co mě u zkoušek čeká. My používáme tzv. scio testy, takže je dobré „oťukat“ si je dopředu, aby žák věděl, jak se s nimi pracuje. Když si to vyzkouší předem, určitě nic nezkazí,“ doporučil ředitel školy.
Že na tom něco je, se přesvědčila i maminka studenta letošního prvního ročníku jihlavského gymnázia, která má v této škole ještě jedno starší dítě.

„Mladší syn se nám zdál bystřejší, a proto jsme si moc nelámali hlavu s nějakou extra přípravou. Se starším, který je trochu nervák, jsme absolvovali i tzv. zkoušky nanečisto, ale měli jsme pocit, že mu to nic nedalo. Tak jsme nad tím u mladšího kluka, který si navíc z ničeho nedělá moc těžkou hlavu, mávli rukou. Až nyní mi vlastně dochází, že navzdory povahovému handicapu oproti mladšímu bráškovi se ten starší dostal na gymnázium bez potíží. U mladšího to bylo s nečekanými nervy a nakonec se to podařilo, jak se říká, opravdu jen s chlupem,“ zamyslela se žena.