Může být business ve vzdělávání dobrý?

Reakce na článek MF Dnes z 26.1.2010 "Byznys se zkouškami: učit se nestačí"

V úterý 26. ledna 2010 vydala MF Dnes článek pod názvem Byznys se zkouškami: učit se nestačí. Článek se týká přijímacího řízení na střední školy a souvislostí, které přijímací řízení pro uchazeče a jejich rodiče přináší. Jednak konfliktu mezi třemi přihláškami a toho, že většina škol vypisuje pouze dva termíny pro první kolo, většinou navíc ve stejných termínech. Druhým tématem článku je to, že rodiče kupují pro své děti přípravu, která jim má pomoci přijímací zkoušky zvládnout. V obou případech hraje důležitou roli společnost Scio, která je podle vyznění článku důvodem, proč školy vypisují pouze dva termíny přijímacích zkoušek. Díle nutí Scio rodiče utrácet, protože testy obecných studijních předpokladů jsou specifické. Některá důležitá fakta však zůstala nevyřčena, a tak si čtenář může o celé věci udělat poněkud mylný dojem.

Kolizi nezavinilo Scio, je dána legislativou

Je pravda, že kolize mezi možnými třemi přihláškami uchazečů a dvěma termíny prvního kola, které většina středních škol s přijímacími zkouškami vypisuje, nastává. Je také pravda, že společnost Scio, která pro řadu středních škol přijímací testy připravuje a vyhodnocuje, připravuje zkoušky ve dvou řádných termínech prvního kola. To ale ještě neznamená, že společnost Scio je tím, kdo o počtu termínů rozhoduje.

Pravým důvodem je skutečnost, že při novelizaci školského zákona zákonem č. 243/2008 Sb. se sice poslanci usnesli na třech možných přihláškách (§ 60, odst. 7), zároveň však středním školám uložili, že mají stanovit minimálně dva termíny přijímacích zkoušek pro první kolo přijímacího řízení (§ 60, odst. 2 téhož zákona). A co zejména, zákon č. 243/2008 Sb. stanovuje školám povinnost připravit pro přijímací zkoušky dvě srovnatelné verze testů. Tato srovnatelnost je přitom možná jedině podle statistických hodnot, které kvalitu testů charakterizují.

Takto stvořená legislativa jednak vede školy k tomu, že bez ohledu na to, zda spolupracují se společností Scio či ne, vyhlašují v drtivé většině případů dva termíny zkoušek. Samo ministerstvo školství už za exministra Lišky navrhovalo pouze dvě přihlášky v prvním kole a průzkum, který si nechalo ministerstvo školství pod vedením Miroslavy Kopicové vypracovat, potvrdil, že studenti v prvním kole skutečně většinou podávají pouze dvě přihlášky. Výsledná podoba počtu přihlášek tak záleží na tom, jak se k této věci postaví školský výbor sněmovny. Jeho předseda Walter Bartoš však na třech přihláškách trvá.

Spolupráce se společností Scio je pak otázkou úplně jiných motivů, než by se z článku „Byznys se zkouškami“ mohlo zdát. Zde je dobré citovat ředitele Gymnázia Olomouc - Hejčín Evžena Mayera (MF Dnes, 2. února 2010, Střední Morava): „Nejsem žádným příznivcem společnosti Scio, naopak jsem dlouhá léta byl jejím oponentem, ale pokud není ministerstvo školství schopno vytvořit jednotné testy, sáhli jsme po jejich nabídce. Roky jsme si totiž testy dělali sami, ale to má své nevýhody. Se Scio zkouškami je také možné srovnání. Když žák někde neuspěje, může výsledek využít při přijímacím řízení jinde, případně třeba při snaze o přestup na jiné gymnázium. Při zkouškách tu máme čtyři až pět set žáků, takže zpracovávat si to sami a ručně by bylo problematické a zdlouhavé. Navíc rodiče chtějí znát výsledek ještě ten den. Přes Scio testy to tak jde, navíc jsou anonymní a omezují možné chyby.“  

Byznys? Říct „a“, znamená říct také „b“   

„Chcete-li mít gymnazistu, připravte si tisíce,“ uvádí MF Dnes svou reportáž o přijímacím řízení na titulní straně, aby pak v článku „Byznys se zkouškami“ bylo uvedeno, jaké náklady musí rodiče vynaložit na přípravu dětí, aby zvýšili jistotu přijetí. Článek přitom v rodičích vzbuzuje dojem, že platí zbytečně. Vždyť jsou školy, které si umějí udělat testy samy a navíc na ty testy připraví děti učitelé na základních školách. Tak proč by měly spolupracovat se společností Scio?

Zde zůstává nevyřčeno mnoho důležitých faktů. Zaprvé, je mylné se domnívat, že základní školy mají v popisu práce připravovat děti na přijímací zkoušky. Nemají, jejich úkolem je vzdělávat v souladu s kurikulárními dokumenty. Využití mimoškolní přípravy proto rozhodně není exkluzivní výsadou u přijímacích zkoušek společnosti Scio. Její využití se týká ve stejné míře také zkoušek, které si připravují střední školy samy, ať už má podobu vlastních „zkoušek nanečisto“, nebo třeba soukromého doučování. Společnost Scio navíc nabízí na webové adrese www.scio.cz/bonus možnost vyzkoušet si on-line verzi testu k přijímacím zkouškám zdarma. Rodiče a děti si tak mohou ověřit, že předmětové testy rozhodně nepřesahují rámec učiva na ZŠ a že test Obecné studijní předpoklady měří schopnosti a dovednosti skutečně úzce související se studiem.

A dále - jak uvedl ředitel gymnázia Evžen Mayer, testy, které společnost Scio středním školám nabízí, jsou připravovány profesionálně, což znamená, že jsou o nich známy statistické hodnoty, jako třeba reliabilita nebo míra diskriminace jednotlivých úloh. Je to nesrozumitelné? Ano, pro běžného čtenáře určitě, nicméně každý, kdo chce na toto téma psát, by se s těmito termíny měl seznámit a měl by být schopen rozlišovat mezi testy připravenými podle standardů oboru educational measurement a testy, které připravuje sice zkušený pedagog, ale laik v oblasti tvorby testovacích nástrojů. Kdo to nedělá, těžko může předkládat hodnocení. Kromě kvalit, které zmiňuje ředitel Mayer, je nutné zdůraznit, že test Obecné studijní předpoklady, o němž se v článku mluví jen nepřímo, do značné míry eliminuje rozdílnost kvality vzdělávání na základních školách. Není žádným tajemstvím, že jsou školy horší a lepší. Proto je iluzorní domnívat se, že  pokud střední škola připravuje zkoušky sama, dokáže se žák na základní škole na tyto zkoušky lépe připravit bez vynaložení dalších nákladů, například soukromého doučování. Zejména je ale důležité zdůraznit, že společnost Scio připravuje testy skutečně tak, aby byla jejich kvalita známa. Střední školy na to nemají ani potřebný aparát, ani potřebné know how, ani dostatečný čas.  Spolupracují-li se společností Scio, kromě objektivity přijímacího řízení preventivně brání tomu, aby je nespokojený rodič zažaloval. Školy, které si testy připravují samy, by totiž jen těžko dokazovaly, že jsou skutečně srovnatelné. 

Je tedy poněkud jednostranné mluvit o „byznysu“ a neříct, jaké kvality vlastně tento byznys přináší. Jsou-li totiž kvalita a opodstatnění tohoto „byznysu“ prokazatelné, pak dostává celá věc zcela jiný rozměr. 

Bohumil Kartous, Scio